Další tři

Věkem zmoudřelí

 

Vy, věkem zmoudřelí,

jak vyrovnat se s tím,

že ač mi srdce láskou přetéká,

neumím překročit svůj stín.

 

Vy, světem protřelí,

co prokletím je mým,

že rozum se srdcem se potýká

a mé já je hořké jako blín.

 

*

 

Snění

Vezmi slavíkovi sladkou píseň,

vodě její třpyt, rudé růži těžkou vůni

či lesům svatý klid.

 

Zbav slunce zlaté glorioly

i měsíci skryj svit,

očím pohled roztoužený

a pavoukovi nit.

 

Vyjmi zvonům srdce z těla,

ryby z třpytných vod,

pohádce pak její téma,

lidstvu příští rod.

 

Mrtvá jako puklé zvony

jak bez nábytku byt,

bez cíle bych prázdně žila,

když nemohla bych snít.

 

*

 

Lásko

Lásko, jsi pouhý závan větru

a někdy ještě mnohem méně.

Proč tě tedy poetové světa

vzývají ve svých písních denně?

Jsi pro ně manou,

jsi pro ně chlebem,

modlitbou i bohem, ďáblem i světicí.

Pitvají tě ze všech stran,

čtou tě lidem na líci.

Chytají tě do řešeta,

loví pera udicí.

Ty však lehce tančíš světem,

nedáš se jim polapit.

Jen kdo tebou, lásko, žije,

může tě na chvilku mít.

***