Feisová

Jak motýlci na špičkách,

úsměv - ať se nevytrácí,

holky v pestrých šatičkách,

čas zúročit všechnu práci...

 

Kradmý pohled do všech stran,

konkurence, jak moc skvělá?

Předvést sebe, velký plán,

co když trénovat víc měla?

 

Nervozita rychle stoupá,

trémistky, ty tiše kvílí,

třeba přetnout strachů pouta,

zapomenout, pro tu chvíli.

 

Dokonalost, matka tance,

elegance, krása, cit,

jenom tak je pro ni šance

vždy taková musí být!

 

Nožky lehké, být jak z gumy,

jasnou hlavu zachovat,

každá předvést vše, co umí,

limity své překonat...

 

Teď je čas se hodně snažit,

chceš-li na těch stupních stát,

skoro každá chce to zažít,

aspoň jednou jedinkrát...

 

A pak přijde jedna zvláštní,

srdce nad ní zaplesá,

prostě tančí, plna vášní,

samozřejmá noblesa.

 

Bude dobrá, je to jasný,

konkurence šeptá si,

pro ten projev její krásný,

v duchu každý souhlasí...

 

Možná tančí, aby byla,

něčím od nich jiná je,

snad se proto narodila,

nesoutěží – miluje.

 

Už je tady pravdy chvíle,

její jméno zazní zase,

pro svět tance, je to milé,

šampionka zrodila se.