Také život člověka... /II/
Na bazaru morálky si koupil úspěch
V módním salonu mu na něj dali frak
Po prašných cestách ať šlapou ti druzí
Na tváři pel jen z výfukových plynů
Smogem křečovité zášti proháněl ocelový úsměv
Kyslík nepoddajných luk ať dýchají si jiní
Pilíře znělých jmen a mramorových tváří
Kostýmy orchidejí okvětí z pravých perel
Pohrdání poraženými jimž zůstaly jen ohlodané kosti
Zákony supů intuice pro slabosti rozpolcených mozků
Osvojil si slepenec uplácaný z antipravdy
A smál se Ikarovým křídlům z vosku
V nečinorodých chvílích si zpíval svoje jméno
Pak zpívali je sólisté nakonec i sbor
Jak málo zlata pro tak velkou bídu
I duhu nechal umazat aby zvýšil kontrast
Kakofonie svého úspěchu se zmírajícícím popěvkem potůčků z hor
Zazdil se do skořápky slávy
a v noci hladíval svou sádrovou bustu
Až jednou ve snu
uslyšel svého dětství smích
uslyšel svého dětství smích
Pak spatřil remízek své první a poslední lásky
A ucítil dávný přátelský ruky stisk
Těžké probuzení a hrůza ze vzpomínek děs
Dokonce suchý tvrdý pohled dostal vlhký lesk
A skořápka je těsná studená a tlačí
Chtěl by ji rozbít roztřískat
Ruka je mdlá z kladiva srdce zůstal jen papírový sten
Rozhoupal se a spadl z velké výšky
Skořápka tvrdá ta jediná mu zbyla
Pak už jen stín na pilíři zapomnění
Rakev měl prostou a po ní obyčejný prach
Takový co ho spousty víří chodci prašných cest
A pohlcují nepoddajná luka a potůčky z hor
Praha, 1976(?)
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk