nejdřív to bylo o slávě ale posunulo se to ke konci

omylem v první řadě předání

prestižní ceny
z rukou
civilního boha


neměl jsem kravatu

sako nítě roní
a přesto
chovají tě
mě nebo jí
oni
v bavlněných hnízdech
pod oblohou z ticha
hruď se chvěje
když vzrušením dýchá
tělo bílé
z kraje noci
vzal jsem ssebou
prestiž
dobrej pocit
snad abych slušel
pro oči davu
až mi to sečtou
na popravu

půjdu sám

tak zatím z jedné
poloviny strachu
odmítám myslet
na tu špetku prachu
do očí co mi
vehnal vítr vinou
řek zlomených
co si v čase plynou

a žádná z nich peřejí
dávno se neleká
omývá ode dna všechen čas člověka

ve spěchu
k místu co
dřív bylo z daleka

se stáčí

a v tom je ten
věřte mi
rezavej kříž

že konec čím dál tím
zdá se mám blíž