Na rozloučenou

Nemyslela jsem,

že mám ještě šanci...

A ani se mi nikdy nesnilo

jak moc se najdu v tanci...

Vždyť jsem jen

holka, co si nevěří,

co preventivně

stojí u dveří...

Byla.

Po celé dlouhé roky

se to změnit nedalo...

A jen já vím, nebýt tebe,

ani teď by se to nestalo.

Dík za ten čas,
i když byl krátký

a taky se už nedá
vrátit zpátky,

tak prostě byl.

Brečela jsem a vztekala se,

že nikdy nic hned mi nešlo,

pro moje „chci“ a tvé pochopení,

vždycky to v dobré zas přešlo.

Jak bývá to, je čas se loučit,

boty na čas dát do krabice,

vzpomínky zůstanou, no a já

vždycky už budu tanečnice.

To díky tobě.

Měj se krásně, kdekoliv budeš,

tiše teď jen zašeptám,

pa, ty skvělá učitelko,

pa Miško, zas vrať se nám.