Nehoda

Mezi blesky zjevila se křehká dívka.
Na sobě měla bílý šat,
který zářil jasně do dálky.

Svítil jako by byl ze samotného blesku upletený.
Vlasy byly rovné,
jen když se vítr zvedl,
byly jako déšť učesané.

Přisedla si vedle mě,
její šaty,
mi oslňuji tvář.
Není vidět nic,
než její tvář.

Pomalu zavírá mi oči,
chce se mi jít spát.

Náhle jdu černým tunelem,
kde na konci svítí bílé světlo.

Jak se blížím, poznávám lidí, které jsem miloval.
Kroutí hlavou,
prý nepřišel můj čas.

"Co to povídáte,
jaký čas?"

"Musíš zpátky,
máš ještě čas,
až splníš svůj úkol,
pak můžeš mezi náš."

Náhle letím zpátky do tmy a pomalu otevírám oči.
Kolem je vše bílé nade mnou cizí tváře.

Vrátil jste se.
Měl jste nehodu a bylo to vážné.
Jako zázrakem žijete.

Poděkujte bohu, že Vám dal druhou šanci.
To co udělal je ohromný dar.