Zeď

Ejhle Světe, div se
Kudy mám jít teď
Jak posunout se
Když ční tu zeď

Vysoká až do nebe
Široká až v dáli
Nedívám se za sebe
Všichni by se smáli

Nevím co je k smíchu
Že zpátky musím zase
Znovu proti strachu
Že podlehnu té kráse

Kráse touhy, chtíče, snů
Co se nikdy neplní
Zas spousta marných dnů
Utopených ve snění

Tak nesmějte se hloupě
Vždyť to není div
Že uvěříte skoupě
Představám na obdiv