stáli v jednom a nedrželi
za ruce ani náhodou
se nedívali do očí
a ani jiskra ač by chtěla
přeskočit kam nevěděla
v jednom
nejspíš pravda celá
skrytá
na dně v rohu proudů
stoupá napětí
a po spojení není kam by
kdo by
kam se
nebo třeba
kudy
pozval
možná platil nebo kliku stiskl
sváděl kyticí...
nebylo jich víc
stáli v jednom
kolem pění
příboj osamění
snad kéž by aspoň svými křídly
zamával racek v letu
řekl světu
to že občas do vln sedá
že svou s křídly
bělostnými
...že hledá
v jednom nejspíš pravda celá...taková je lehce pocitová...líbí se mi, moc a celá...
05.09.2013 19:34:18 | zdenka
Trochu mi vadil ten posledni vers, to jak je napsanej, ale jinak jsi me potesil, ze to tentokrat neni slity. :)
02.09.2013 01:51:05 | Jan Voralberg
krásná.
01.09.2013 23:05:38 | Robin Marnolli