Jiný svět, který jsem si vysnil,
nakreslím na papír doteky duhy,
přimíchám okrovou,
květy, jež nikdo nezalil,
slzami na dluhy
vrásčité dlaně nesetřou.
S prvními jitřními úsměvy,
vyklepu popelník zašlých citů,
spálím s nimi kus srdce,
snad křídla vzdálené ostrovy,
obejmou v rozkvětu
a měsíc utone v mléce
Procitám stále do čtyř stěn,
země dnes zdá se, má půdorys čtverce
a každý má svou čínskou zeď,
každý z nás oběť i odsouzen,
jsme jízdní řády ve výluce,
tento svět naším obrazem.
Cesty jsou plné světlušek v letu,
člověk dnes vidí zejména tmou,
chytnu je do dlaně,
rozsvítím světu
pod saténovou oblohou
podané rámě
zlámaným snům
Je nádherná :)
21.09.2013 11:36:22 | Hoshi
Mám moc rád tvou obraznost, a navíc, jak dokážeš vázanou poezii udělat v parřičné kvalitě...fakt poklona.
ST.
pěkně jsem si početl.
R.M.
11.09.2013 19:56:17 | Robin Marnolli
To je velmi zdařilá báseň, moc se mi líbí použité metafory a obrazy. "Jsme jízdní řády ve výluce" - To nemá chybu ;-)
11.09.2013 16:03:54 | Miro Sparkus