Odvrácená strana mého já

Poseděla jsem se životem o samotě
Chvíle té věčnosti se připomněla v těžkém odloučení
..od světa tam venku

Snad na chvíli přisedl i smutek z minulosti,
Ale připít si nechtěl..
Chtěl mě opět políbit do starých ran
Hejno vran volám ať učiní ho slepým
k mému světu..

Hřeju i spaluju pohledem dravce

Snadno mu podlehla jsem ..na chvíli
I smrti do očí jsem hleděla,
svádivě mě lákala..
na sliby nekonečné iluze, že mám na ni právo

Tak podívej, dámo..
K večeři nabídnu Ti prázdnotu..
Jak ochotně
přivinula se k mému nitru.

Domýšlivá odvrácená strana mého já
odemkla bránu do mého hradu
Nachytala jsem se jak kradu její intriky
Zarostlé zvyky nachází v zahradě bez květů
Milostných podnětů víc než dost nabídla mi bez studu
Ani nemrkla .. a malovala mi obrazy ve tmě za studnou,
Co byla plná slz..mého života

Jdu ji vstříc s hlavou v oblacích, ale nesním..
Jen vím..že dál ji už znovu nepustím.