Kluziště

Samet halí do kabátu zář,
která kráčí křižovatkou.
V propletenci cest rozpálí tvář
zkřehlou ranní jinovatkou.

Z oblaků postel nadýchaná
svádí ke hrátkám.
Nebeský hotel nám teď dává
prostor k pohádkám.

Než kapky deště smyjí stopy z cest,
po kterých jsme se spolu měli vést
ruku v ruce (po záruce).

A po dešti začne mrznout
moře kapek z křižovatek.
Z mého jeviště
zbyde kluziště.

Vítám jaro, ledy tají,
jiskry z nebe přilétají.

Prsty stisknu knot Tvé svíce,
nespálíš mě nikdy více!

Mé city ulítly s chmýřím pampelišek,
jež vítr rozfoukal na cizí pelíšek.

Stará zář zhasla,
ač byla krásná,
zmizela ve stínu
barevných odstínů.

Touhy se v hlavě přerývají
v matoucích bludištích.
Navzájem sebe překrývají,
padaj na kluzištích.