Zátiší
Zátiší
Když v zátiší se třesou
stonky slunečnic
strachy chvějí žlutým kabátem
před sluncem
pak malíř cítí zvláštní zklamání
Když klávesy klavíru stagnují
zdráhají se podlehnout nátlaku prstů
ztěžklých vzácným talentem
pak hudebník cítí se být podveden
A když beztvarý kus mramoru
pukne v nitru vejpůl
sochař místo soucitu
klesne k jinému citu-
k pohrdání
Když ale ty
má horká slunečnice,
můj líbivý klavíre,
můj bledý mramore,
když ale ty
zklameš mě, podvedeš či
donutíš pohrdat
když ale ty,
nejjasnější večernice
nepopsaný papíre,
letící amore,
donutíš mě usmát se
pak tě políbím
a vím…
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk