Ranní stesk

V poslední době,

nevím, co se děje.

Myšlenky již nechtějí k sobě,

dýchám vůni beznaděje.

Myslel jsem si, že jsme šťastní,

však minulost se opět hlásí.

S naivitou sobě vlastní,

čekám, že mne srdce spasí.

Pomalu ale jistě,

ve spirálách vězněná.

Chce stát opět na svém místě,

duše moje ztracená.

Zase slyším ten povědomý hlas,

"To zvládneš, nepotřebuješ víc."

Rozum však počítá mi čas.

Ne každý rub má svůj líc...