Mrcha jedna
Mrcha jedna
Za hradbami času
v zahradě zapomnění
znenadání se objevila
černě oděná
závoj mlžný
šlehla mě s úsměvem
proutkem vrbovým
rovnou mezi mozkové závity.
Nemusela se ani tvářit
že jako nechtěla
vím o ní přec už dávno všechno.
Pořád mrcha jedna
neúnavně škodí.
Zastřelím ji, pohřbím
ona za čas zase vstane z mrtvých
je snad nesmrtelná?
Příhoda neveselá v celé své
kráse se opět rozvalila
na záhoně přímo před mým oknem…
Proč já si pamatuju jen
samé ústrky?
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Prohra může být i velké vítězství. A dost často. Protože mnohdy poznáme až později o co jsme to vlastně bojovali. A to může být teprve hrůza.
18.01.2014 18:12:40 | VEDz RVAHEs
Josef to vlastně řekl přede mnou, ..buďto musíš ovládat autosugesci, anebo nechat rozvinout sklerózu.. :)
02.12.2013 22:27:39 | Aťan
Já mám tak špatnou paměť, že na ústrky a ošklivé věci zapomínám... Občas sice skvělou paměť někomu závidím, ale právě z těchle důvodů si pak nakonec řeknu - a nemám já to vlastně zařízené docela fajn...? ;-)
02.12.2013 19:25:07 | Amonasr
Jé, se mnou je to podobné, mám celoživotně mizernou paměť, dokonce jsem na gymplu v druháku propadala z dějepisu (který mě navíc nebavil), ale tohleto jsou takové střípky a zajímavé je na tom spíš to, že si moc nepamatuji to dobré.
Díky za bodíky:)
03.12.2013 10:18:30 | Inna M.