Strom jsi a.....

Nepotřebné stávalo se pod tvýma rukama
užitečné a krásné
Vzpomínají si na tvé doteky spásné,
a přišly poslední hold ti vzdát

Za všechno, čemu vdechl jsi život a krásu
Za všechno, čemu přinesl's spásu
Chtějí odměnit tě svou přízní,
provázejí tě vůní, písní,
na tvé pouti poslední

Bylo dopřáno nám vyslechnouti
jejich píseň beze slov
Přišly naposled tě obejmouti
Svou přítomností, pokorou,
přišly uctít tuto chvíli

Vítr sílí

Chmýří klesá z nebe s tebou zároveň
do lůna země
Odcházíš na jinou úroveň...

Stromy hovoří, k tobě, ke mně...
vystýlají lůžko věčné,
vhání slzy do očí

Zvláštní okamžik...

Jako braly by tě do svého náručí,
jako stával by ses jejich součástí,
jako oplácely by ti tvou lásku za to,
že svou zručností vystavil's je obdivu,
přetvořil's je v krásu

Tiše nasloucháme hlasu,
jež vítá tě zpátky v matce zemi...

Smutno je mi,
a přece v srdci mě hřeje,
neb nejsme bez naděje...

Strom jsi,
a v strom se obrátíš...