Pejskova smrt.

Srdce moje stále buší,
slza teče po tváři,
co se stane s jeho duší,
píší jenom ve snáři.

PROČ ZROVNA VE SNÁŘI?

Každou noc se pejsek zjeví,
tiše na nás vzpomíná,
snad dosáhne ulevení,
on byl naše rodina.

Srdce mé mi buší opět,
pejsek zavřel oči,
nevrátil se nikdy nazpět,
hlava se mi točí.

Já měla ho ráda,
byl to silný pes,
já drbala mu záda,
něj tu žiju bez.

Srdce měl laskavé,
měl krásné oči,
spomínky bolestné,
duše mu zkučí.

Samou bolest pociťoval,
nežli zemřel on,
na nic on si nestěžoval,
přesto jeho kon.

Vzpomínám na pejska mého,
vzpomínám na anděla,
narazil na ďábla zlého,
já o tom všem věděla.

Nikdy na tebe nezapomenu rexi.
Do nebe právě míří další lidský anděl.
Ty jsi byl člověk v psím těle.
Snášel jsi nemoce,páníčkův hněv.
Pociťoval jsi lásku,pohlazení a radost.
Dokázal jsi se začlenit do naší rodiny.
Neuvědomovali jsme si to,ale i ty jsi pociťoval,smutek,chlad,raodost i stesk.
Dokázal ses vrýt do našich srdcí.
Nikdy na tebe nezapomenem.

You are forever my friend.

Víte, těžké je,když vám umře někdo, u koho brečíte.
Máte pocit,že se nyní musíte spoléhat jen sami na sebe.
Ale stačí jen nahlédnout do svého srdce a vyspovídat se všem, které v srdci nosíte.