Povznešen

Ve starém koženém křesle
sedím hrdě - vzpřímený,
ve tváři se mi zračí
výraz blažený,
v prstech třímám lahodný likér,
nedaleko, se všemi těmi vůněmi
spočívá váza s růžemi.

Také tam leží kniha,
Krišnovo pojednání,
mám v lehkém záklonu hlavu,
nohu přes druhou,zavřená víčka,
ve společnosti ticha si hovím,
zakouším vnitřní smír,harmonii,
vjem mi neznámý, nový,
nedbám na ruch velkoměsta.

Neznámo kde spočinuly
nutkavé myšlenky
(na křivky žen)


... na ŽENY...