VĚRNĚJŠÍ NEŽ PES
VĚRNĚJŠÍ NEŽ PES
Anotace: Smutek je přítomen i v radosti, pokud je opravdová… Proto pláčeme štěstím…
VĚRNĚJŠÍ NEŽ PES
smutek je živel můj
z něho jsem vyšel
do něj se rád vracím
vždy mi rozumí
i bez nápovědy
můj domov od dětství
poslední útočiště
občas vyskočím nad hladinu
loknu si radosti
i pousmát se stihnu
ve výskoku jsem lépe vidět
však ve smutku víc svůj
protože nepoznán
rád z něj pozoruji
odrazy slunce nad hladinou
rozpouštějící se v hlubinách
smutek se též rád usmívá
když ho nerušíte
umí i milovat
a j a k
obejme vás tak
že ho nezradíte
aniž byste zapřeli i sebe
natož ty druhé
jejichž splíny stáhli jste si
k sobě pod hladinu
hned po nadechnutí
smutek je moře světa
radost jen výpary
které se do něj vrací zpět
po lijácích a bouřích
má jediná jistota
že nebudu nikdy sám
zůstane při mně
i kdybych byl všemi opuštěn
v ě r n ě j š í n e ž p e s
Praha, 11.1.2014
http://www.youtube.com/watch?v=BdNVZnRg8qg
Komentáře (28)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Nějak mi docházej slova...nemáš kapesník? ..bože já fakt nemám co říct..tak jen od -obejme vás tak -až po samej konec básně moc chytlavé jako vítejte v mém životě..bez smutku to nejde asi rovnováha ..hele fakt mi tě dnes nejde komentovat..vstřebávám to;)
13.01.2014 17:02:19 | xoxoxo
mě napadly hory...nebo les...ale nevim jak bych je nacpal do obýváku...leda francouzským oknem...ale co potom...toho jehličí všude...a jak navléct hoře obojek?...
13.01.2014 16:51:18 | enigman
už jen anotace mne vedla k přemýšlení...:-)
12.01.2014 22:42:03 | Robin Marnolli
Trošku jsem váhal, jestli ji nedat jako samostatný aforismus... ;-) Ale je to součást celku jako takový klíč; právě kvůli tomu, co jsi napsal - dík :-)
12.01.2014 23:26:24 | Amonasr
Jsem částí sebe melancholik,tak vím,o čem mluvíš.Ale musí se znát ta mez,
občas tam může být krok do prázdna....JI.
12.01.2014 16:47:06 | jitoush
Jsem rád, že se umíš vcítit, děkuju :-) A nepochybně máš pravdu, tohle bych nedoporučoval číst někomu, kdo je příliš náchylný k depresím, což ale není úplně to, o čem je ten text... Mám s tím ve svém okolí zkušenost, takže to rozhodně nezlehčuju, jen podtrhávám Tvou poznámku... V umění jsou to ale kolikrát velká témata, vybavila se mi teď živě například Tarkovského Nostalgie. Dnešní doba přeje spíš lehčím žánrům, což vnímám ale také s jistou dávkou smutku... ;-)
12.01.2014 17:07:55 | Amonasr
Je pravda,že není smutek jako smutek.V tom Tvém pojetí je to možná
určitá schopnost ztišení,ponoření se do sebe nebo zahloubání,to se
pak vyloupne jiné vidění světa,takové podprahové,jako za clonou,tam
možná za námi vstupuje Múza.Když jsme rozesmátí,tak jsme jakoby povytaženi
ven,pro svět,vzdálíme se...Dvě stránky jedné mince....Ji.
12.01.2014 17:16:09 | jitoush
Tohoto imaginárního přítele mám taky stále za zády. I díky němu se dokážu vždycky smát. A když jsem sama, užívám si ho. Dokáže člověka krásně ztišit a pak se i na řadu obyčejných věcí, dívá mnohem hlubšíma očima. Vidí zázrak i ve staré vyřazené židli. Zaujme ho jak je zpracovaná, všimne si ošuntělého ornamentu, a že to čalounění na sedátku muselo kdysi krásně vypadat, hádá co je to za dřevo, jestli jasan, buk nebo je dubová? Představuje si kdo na ní asi seděl a v jakém prostředí stála. Byla to domácnost se třemi dětmi nebo kabinet univerzitního profesora? Takové podobné věci se dají vidět v obyčejných věcech a člověk přijde na to, že je obklopen malými zázraky. To vše ale jen s věrným, tichým společníkem jakým je trocha smutku. :O)
12.01.2014 16:36:14 | Tichá meluzína
Určitě mi to nebudeš věřit, ale já to tušil, že ta Tvá "potrhlost" není jen tak z luftu, že má pořádný fundament... :-D
No jako vždy to umíš popsat krásně barvitě, máš v sobě k té neskutečné obrazivosti neuvěřitelný talent, přímo přetlak, řekl bych. Já se ve svém vnitřním světě pohybuju spíš v jakési smutkové i myšlenkové abstrakci, ale s tou konkretizací představ se to také snažím učit. Připomněla jsi mi, že při letitě častých návštěvách zámků apod. jsem se až v poslední době naučil promítat si v těch interiérech sám pro sebe to původní osazenstvo, jako by tam v tu chvíli ti lidé byli a žili svým běžným životem. To jsem dřív neuměl - a naráz si to dokážu mnohem víc vychutnat, jako bych se přenesl v čase do jiné doby... ;-)
12.01.2014 16:53:11 | Amonasr
To dělám taky. A nejen na zámcích. Když občas zabloudíme výletně třeba Pod hádek do jeskyně Pekárna, jsem rázem obklopená jeskynními lidmi. Sleduju je u ohniště jak si vypráví příběh o dobrém lovu a vidím jednoho z nich jak hlínou a popelem maluje na stěny výjevy z jejich života. Ty malby už tam nejsou, jejich kopie jsou dávno uloženy v muzeu, ale pro mě jakoby tam pořád byly. :O)
12.01.2014 17:09:09 | Tichá meluzína
Tak bezva – až se někdy náhodou někde potkáme, tak Tě aspoň poznám podle toho, že budeš hlasitě rozmlouvat s mně neviditelnými bytostmi, aniž bys měla v uchu sluchátko od mobilu. A nejspíš budeš mít v ruce i tužku a notýsek, protože už je mi jasné, kam chodíš na své nápady… :-D
12.01.2014 17:43:53 | Amonasr
Zase tak dramatické to nebude. To už bych asi nechodila svobodně po ulicích. Jenom se prostě ráda dívám kolem sebe a někdy se zůstanu dívat do jednoho místa aniž by moje okolí vědělo proč. Karel už to chápe a vždycky ke mě přijde a potichu se zeptá co vidím. Tak mu to povyprávím a on se na mě dívá jako na laskonku z cukrárny a jen řekne: "Sice těm tvým vizím někdy úplně nerozumím, ale chtěl bych je mít taky." Sranda je, že to po mě podědili i kluci, takže když se třeba všichni procházíme po městě, Davídek najednou zahlásí, že místo lidí vidí samé kostry. Kostry v kalhotách, v sukních, s baťůžky na zádech a aktovkami v rukou. Všichni si to představíme a hromadně se začneme smát. No prostě rodinka tak trošku mešuge. :O)
12.01.2014 18:46:32 | Tichá meluzína
Já bych to ale chtěl taky tak umět... ;-))
12.01.2014 19:35:13 | Amonasr
Tak to zkus cvičit, třeba to přijde samo. Pro začátek můžeš začít s tím, že si své nepřátele představíš jen ve spodním prádle. Třeba v jégrovkách, nebo jenom tak v trenkách. Postupně se třeba dopracuješ až ke skeletu. :O)
12.01.2014 19:43:19 | Tichá meluzína
:-D Zkusil jsem to rovnou a je mi hned veseleji... Dík za dobrou radu :-)) Ale co si teď počnu s tím smutkem, přece ho za jeho věrné služby jen tak neopustím... ;-))
12.01.2014 19:57:46 | Amonasr
Neboj, ten nás jen tak neopustí. Možná se bude zdát trochu menší, ale aspoň ho budeš moct nosit třeba v kapse, nebo omotaného kolem krku místo šály. :O)
13.01.2014 00:53:49 | Tichá meluzína
Jo, to máš pravdu. Já bych se s ním ani nechtěl úplně rozloučit - mně by se po něm stýskalo. Taky třeba pro jeho moudrost - on jediný ví, jaký je svět doopravdy... ;-) Navíc mi nikdo nerozumí tak, jako on... :-D
13.01.2014 09:45:45 | Amonasr