Překonávání melancholie 2

Překonávání melancholie 2

Anotace: Stačí tak málo nahoře může být dole a dole může být nahoře....Stačí tak málo a ono to povolí....

 


 Stačí tak málo

 jen nepatrný krok sun krok

 letmý svit očí vstříc.

 Za zdí lhostejně duní rock.

 Smutek okamžiku nemusí nic víc

 než v slané mlze odeznít.

 Osychá zastřený zrak

 sevření smí se uvolnit.


 Stačí tak málo

 rozhovor v klidu beze slov

 tiché jiskření dotek vhání

 skrz konečky citlivých prstů

 setkání osmělených dlaní.

 Utíká splín,nedaří se lov

 srdcový kámen padá

                z krvavého mostu.

 Kruhy na vodě míří do všech stran

 už nesype se sůl do otevřených ran.


 Stačí tak málo

 drobný pohyb koutků úst

 v plovoucí na vlnách půlměsíc

 těla střídají se v oblacích.

 Hravé usměvavé houpání.

 Krev tlumeně tepe ve spáncích

 kouzlo přítomné chvíle může vrůst

 vytlačit smutek ze zatvrdlých krust.


              Stačí tak málo......


Autor jitoush, 22.01.2014
Přečteno 403x
Tipy 16
Poslední tipující: RyxiraAmyGinger, enigman, Jana B., kamínek, CoT, PacificTrans, poeta, Madanik, Robin Marnolli, Amonasr, ...
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

aby se srdce usmálo...

29.01.2014 23:44:35 | enigman

líbí

Jo,jo,když se srdce usměje,tak jiskřičky v očích zažehnou to dobré,spálí
smutek na prach....Ji.

30.01.2014 15:42:37 | jitoush

líbí

Podobné pocity mívá občas každý z nás..

23.01.2014 10:28:25 | PacificTrans

líbí

Děkuji za nahlédnutí,někdy opravdu jen malá drobnost dokáže pohnout
s věcma,který se zdají nepřekonatelný.....Ji.

23.01.2014 16:02:34 | jitoush

líbí

Stačilo tak málo a vystřihla se báseň nádherná. :O)

23.01.2014 00:05:37 | Tichá meluzína

líbí

Meluzko díky,Ty to určitě znáš.Jdeš po ulici,usměješ se od srdce
na lidi ,co potkáváš a najednou se věci ubírají jiným,smysluplnějším směrem.
Někdy třeba ne,ale člověk to nesmí vzdávat.Přátelská gesta zmůžou zázraky..
Ji.

23.01.2014 16:05:13 | jitoush

líbí

Jo. Znám a můžu potvrdit. S přátelským úsměvem ve správnou chvíli se můžeš dostat třeba mezi básníky na autorské čtení, a zajistíš si tak, že podruhé, když se tam objevíš ti předtím neznámí lidé drží mezi sebou místo už jako kamarádi, díky úsměvu se náhodně dostaneš na přednášku o cestách po světě na lodi, seznámíš se uprostřed Brna s rodinou z Mongolska, nebo v Itálii na venkově, uprostřed polí se skupinou asi 10 Sikhů z Indie. Nebo taky musíš vzít honem nohy na ramena. :oD

23.01.2014 19:10:12 | Tichá meluzína

líbí

No takhle barvitý to zase nemám....,u Tebe mě tohle nepřekvapuje....
a běhat určitě umíš, neb si jistě běhala s vlky..../smích/.
Mám prozaičtější zkušenosti.Když je člověk vlídnej,tak se někdy
dostane k jinému člověku blízko,budí důvěru a dozví se mnohé.
Byť středoevropan,mám ráda fyzický kontakt,tak jako se to dělá na jihu,
obejmout přátele,pevný stisk ruky/úplně nesnáším leklé ryby/,letmý
kamarádský dotek....Vím,že to někdo nemusí,respektuji to.Ale beztak
nepochopím,když lidé dokonce v rodině mezi nejbližšími nejsou fyzických
projevů schopni,ale je to každého věc.Obejmout se je léčivé a nemusí
jít nutně o milence.Ji.

23.01.2014 19:25:15 | jitoush

líbí

Souhlasím. Leklé ryby a lidi neschopné citových projevů jsem taky potkala, vedle některých vyrostla a nebyly to příjemné střety. Proto jsem teď vděčná za jakýkoliv projev sympatií, i za náznak úsměvu, který je známkou dobré vůle. Zjistila jsem, že nejsem jenom JÁ, ale mám v sobě i části všech svých nejbližších, a objevila mezi nimi i ty temné stránky, kterých jsem se bála. Jakmile je, ale zlo objeveno a dostane jméno, stává se už jen sluhou a ne pánem a vlastník takového určuje sám, kterou cestou se dá. Poděkovala jsem mu, že se mi ukázalo a vykročila na cestu přátelského úsměvu. Kdykoliv, když ucítím ty temné tóny, mám jen další příležitost se ztišit a užít si chvíli samoty. Tak se postupně zlo ve mě mění, a místo aby bralo začalo dávat, vášeň, živelnost a kapku odvahy. Nechci být člověkem, který neumí projevit cit. Je mi jich líto. :O)

23.01.2014 20:37:11 | Tichá meluzína

líbí

Díky za otevřenost,Meluzko,vážím si toho.Každý má v sobě světlo a stín.
Někdy převažuje jedno,jindy druhé.Dvě strany jedné mince.Proto je
nejtěžší ta cesta do sebe.Dívám se do zrcadla a říkám si,kdo jsi Ty,Ty
v tom zrcadle a chci si odpovědět.Taky mám tu svoji temnou strunu a stále
se učím s ní zacházet....Ale světlo svítí nepoddajně,nezhasne,vše prosvítí....Tož tak.
Jdu obejmout svoji dceru a tak..../smích/.

23.01.2014 20:55:53 | jitoush

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel