Cesta života

Kdysi dávno chlapec mladý

neobjeveny jeho klady,

životem poznamenaný,

oporou vyznamenaný,

nebýt mámy jeho,

srdce už mu žalem lehlo,

po roky doprovázen šikanou,

novým městem na přivítanou,

nic se nezměnilo,

zlo v zlo se přeměnilo.

Životní rány dostával

a dalších, a dalších se obával,

nikdo, kdo pomoci by mohl,

s jeho životem, kdo by pohl.

Avšak přišla samotná cesta,

byla sundána základní vesta.

Se střední dorazila i změna,

Žádné tetování, žádná hena!

Nýbrž opak, čistota mysli,

Dva roky přemýšlení zkysly,

Třetím rokem uvědomění

Sám se sebou žít v domnění,

Že není lepšího činu,

Než v sobě hledat vinu.