Síla slov

Někdy jsou slova - pírka snová

 v oblacích se plaše vznáší

 studenou prázdnotou se lehce k zemi snáší

 nezůstane po nich skoro nic

 jak mluvit do větru,nic víc.

 

 Někdy jsou slova - okovy z olova

 ruce,nohy znehybní

 s tíhou vzrůstající i silné srdce zpochybní

 zbavit se těch pout

 je jak na koráb se nalodit a znovu plout.

 

 Někdy jsou slova - když zobák dravce klová

 hlad chce ukojit

 v srdci rána hluboká musí se zahojit

 kapky krve zbarví bílý květ

 pomalu navrací se životní síla zpět.

 

 Někdy jsou slova - řežavé uhlíky zdola

 zatraceně mohou spálit

 s bolestí vzrůstající je spásou chladivou vodu najít

 jizva se tam někde skrývá

 někdy šklebí se,jindy zahojená bývá.

 

 Někdy jsou slova - když mečem rány rozdává

 mír za válku slovní vymění

 hovor klidný se náhle v seč krvavou promění

 na konci sil nezbývá než se pravdě dvořit

 vždyť krásné je tvořit,ne bořit.

 

 Někdy jsou slova - kameny padající shora

 znenadání zasypou tělo krutě

 hodit kámen potají,přijdou silné chutě

 duše v tom okamžení zkamení

 kdy bude dáno k vysvobození znamení?

 

 Někdy jsou slova - duše zvídavá

 v dílech moudrých umí se skrývat

 krajina živých slov bude své poklady poodkrývat

 odvážně se může po ní kráčet

 zas padat a vstávat,v dešti poznání se nechat zmáčet.

 

 Někdy jsou slova - z pohádek voda živá

 pramen fantazie napájí

 na vílí háje dešťové kapky padají

 kol kolem samý spanilý květ

 křehké slovo básníka stvoří vlídný svět.

 

 Někdy jsou slova - bylina omamně voňavá

 ostražitost záludně pokrade

 do záhuby jisté jak vábnička jelena povede

 místo vůně line se smrti pach

 na pomoc přijde jen věrný brach.

 

 Někdy jsou slova - jak látka sametová,

 na šatu slavnostním se vyjímá

 upřímné povzbuzení s radostí se přijímá

 v hávu léčivém se pohodlně chodí

 ze souznění se jen opravdová láska rodí.