bezmoc rozhodila kuřecí kůstky
bezmoc rozhodila kuřecí kůstky
..promluvily o ústech
okrouhlých touhou..
na každém viditelném rohu
zobu z ruky zrnka lží
předstírám smích
a polykání pravdy
abych zahnala ten hlad
příliš hlasitý dech
ve frontě na odpustky
nabroušené drápky
věrná (k) nevíře
v hlavě uvíznutou minulost
možná zlost
že stehy po tobě
mi už nikdy nikdo neodpáře
bdím si své dny
noci přežívám
ještě střádám slzy do polštáře
je libo umělé dýchání
mrtvé naději?
díky ale prosím neresuscitovat
raději
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
woodoo
29.03.2014 06:36:47 | maryshka
Přijde mi to trochu jako melancholická vzpomínka na dávný smutek, který po čase zase vrátil se elipsou bumerangu...
28.03.2014 22:57:13 | Robin Marnolli
a na každém viditelném rohu
tak převelice
nezobu z dlaně
já chci více...
zahnat tebou daný hlad
už nechci rozjímat
chci ke slunci se drát
a být...
neuvízlá minulým
nespoutaná
prostě Hanna...
28.03.2014 20:45:15 | básněnka