Proplouvám životem
na vlnách bolesti,
Paní
utrpení
a bolavých neřestí,
a na vlnách žalu,
smutku
ze zlých skutků
životních ideálů.
Proplouvám svými sny
na lodi závisti
z toho,
že již dlouho
čelím sebenenávisti,
a na lodi hříchů
krátce
v sebelásce
nenacházím útěchu.
Proplouvám jistotou
na voru ze šrámů
srdce
tlukouc prudce
z vlastního sebeklamu,
na voru z mého mládí
toužím,
tolik toužím,
po věčném milování...
"I tahle chvíle pomine." Kdo to měl napsáno na prstenu, král David? Bohužel pomine i to milování, milá Aiury, nepochybně to víš, viď. Ale pro básničku je to pěkný námět! A přikláním se k názoru aby ses měla víc ráda, zasloužíš si to, myslíš, že je hodně holek, které takhle pěkně píší?
01.05.2014 21:23:31 | Pamína
Ano ano, tušila jsem to o tom milování ;) Ale přeci jen je hezké o tom aspoň snít ;) :D A děkuji, moc si vážím Tvých slov :) :) :)
01.05.2014 21:27:00 | Aiury
povedla se...jen jestli ti do toho můžu kecat...měj se ráda a nelži sama sobě...a bude všechno fajn...
01.05.2014 20:29:55 | Párek Bdělý