Kýč z růží

Sedí žena u stolu
a svírá sklenku vína
vzpomíná jak byly spolu
jak kdysi s ním žila.

Ve váze má stále
svazek uschlých kytek
jak jí bylo blaze
tedˇtíží ji však smutek.

Ty růže ji daroval
tehdy asi z lásky
budoucnost s ní maloval
nakonec způsobil jen vrásky.

Trny dávno nepíchají
a kvítí se jen drolí
ještě kolem mašli mají
srdce stále bolí.

Ta omamná vůně?
I ta je dávno pryč.

Bolestí žena stůně

A z kytky zbyl jen kýč.