o naději
o naději
neřeknu ti
že čas tvé rány zhojí
ani tě nepoplácám
po rameni
s vítěznou grimasou
zářných zítřků
chci s tebou mlčet
o naději
mám dvě ruce
srdce
a také slzy
za které se
nestydím
možná bys chtěl
přeci jen slyšet
slovo útěchy
pojď ke mně blíž
ať se k němu
promlčíme
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
já děkuji Vám, za to, že jste, jací jste...za naše společenství...zde...na Literu...z.
06.06.2014 23:07:36 | zdenka
...Děkuji Ti,Zdeni.Z Tvého pera jsou krásné kousky.A vnímám,že jsou
skutečně zevnitř,od srdce.Ji.
04.06.2014 16:05:18 | jitoush
Jak je někdy jen být důležitý, držet za ruku a mlčet. Jsem milovníkem ticha a ono vlastně hovoří, s každým voní , chutná jinak... ale ono je to strašné umění mlčet s někým, ne každý to dokáže...
04.06.2014 11:42:42 | zelená víla
Mlčením lze umlčet marné myšlenky, umlčet soudcovského ducha v nás a nesoudit, umlčet úzkosti srdce, bolest duše, pocit opuštěnosti... kéž bych si vzpomněla i na další úrovně mlčení, které popsal Anselm Grün ve stejnojmenné knížce...děkuji za připomenutí, Zdeni.
04.06.2014 08:41:42 | Pamína
Krásný příspěvek, ke krasnemu dílu ...obě dámy to máte po jednom zlatým bludistaku ...
04.06.2014 10:57:31 | Paul Nabre