OSUD

Nocí se ozývá půlnoční klekání,
v katovně za městem bdí starý muž,
prožívá nejtěžší života čekání,
na ráno jež poslední bude snad už...

Dubový stůl a na něm džbán vína,
bohu se zpovídá sám mistr popravčí,
třicet jar po právu zlosyny stíná,
však poprvé zaslechl noční skřek krkavčí.

Když na zdi se rozhoupal popravní meč,
to osud teď promlouvá hlasem svým varovně,
a mistr hned pochopil zlověstnou řeč,
že Nemesis blíží se ke staré katovné.

Tam krkavec na střeše čechrá si peří,
a vyčkává příchodu své černé paní,
brzy už zabuší u těžkých dveří,
když z mlhy se vynoří jako host ranní.

Pak konec všech nadějí přinese svítání,
těm kteří skončí dnes v katových rukách,
ve vlhkém vězení čas už se naklání,
pro tlupu lapků po mnohých mukách.

Vůdcem své tlupy je nejhorší z vrahů,
ten sťat bude první pro mnoho vin,
mečem co visí u dveřního prahu,
vydechne naposled..sám katův syn.