Sleduji korek

Louka v příhraničí
zarostlá plevelem,
vítr čeří stojaté vody jezera,
nebýt toho,
díval bych se z kopců
na stříbrný podnos.

Zřím několik hlav plavců,
nezvykle i hlaviček vodních želv.
Těch bych se nenadál
v těchto zeměpisných šířkách.

Proporce dívek v dlaních nenechavců,
v křovinách chlapec,
nachází potěšení v sirkách,
fascinace ohněm, kouřem.

Nad hlavami okluzní fronta
a třeba přijde i bouře.

Na rozdíl od několika zoufalců,
kteří plácají dlaněmi v jezeře plném sinic,
rentiérům ustavičně tyjí konta
a ve stejné chvíli plují mořem,
zakoušejí pohostinství,
révu zdejších vinic,
sliznic...

A já?

Sleduji kmeny stromů,
bříz, javorů,
hlavy nešťastníků,
zamilovaných trojic.

Večer v nálevně
zkoumám pohledy truhlu,
počítám otvory dřevomorek,
jsem okouzlen,
dopitými láhvemi tulamorek
u vedlejšího stolu.

Pohledy zkoumám korek
vysoké platformy
na níž postává
nebývale vysoká bruneta.