Zátiší v mém srdci

Světlem snívám svět bez hranic
Rozpuštěná v oblacích
Smím zadívat se do tvých očí
a říct mlčky větu snů
Plná rozbřesků při tanci s mlhou
Něhou oděná do slov
Plná napětí, co bude dál..

Pak stočit se do uzlíku nervů
a milovat nejistotu dnů
Chodit nerušeně a ptát se proč..

Rukou svléci poslední kapku
a políbit krajinu,
co náhle kvete v mém náručí

Do plné nádoby nalít svůj hřích,
a nechat ho přetékat...
Nedočtená jak poslední věty knih
Osamocené slovo mezi řádky
A kus popela na mých rtech

Ty...jenž mi bereš dech...
Po mých dnech chodíš tajně

a mně..

nezbývá než jít za Tebou