Nedokonalá bdělost slov

Pozlacená smělost letních mraků
vmetla mi úsměv do tváře

Každým dnem jiné nebe

Svoboda vědomí
moje zatracené vědomí denně
hraje se mnou ruletu

o světu, o pokladech srdcí

Jsem tancem i písní Boha
Poznávám se znova v každé kapce rosy

Bosí ..
chodíme po střepech lidské zloby

Rádoby svět bez hranic,
a ona je to pravda ..
Ta malebná klatba vlastních zmatků,
které ani vítr nerozfouká...
Jen několikrát vezme je do náruče ďábel sám

Přikován vlastní dokonalostí nedokonalosti
Uznale dobýván jednotou dějů

Přikláním se k modlitbě
a rozpouštím své bolesti v neřesti o kávě