Závislost
Závislost
Tisíce nožů v žilách spí,
pod křídly netopýra zmar,
bolavou duši zlíbal stín,
úsměvy kreslené na střepy.
Svědomí nevypitý bar
plný archivních vín.
Sám v sobě nezvaným hostem,
život Ti trpkne na jazyku,
otvíráš, co jsi zavřít měl,
do srdce ryješ post mortem,
v dešti prchavých okamžiků
sklízíš to, co jsi nezasel.
Zbloudilý v sobě hledáš skrýš,
nicota rozpíná svoji dlaň,
hraje si s nitkami duše
na bedrech nesouce vlastní kříž,
zaplatils životu hořkou daň,
když utopils naději na vláhu růže.
Rozklížen lihem rozpadáš se,
stáváš se stínem bez jména,
i Tvoje fotka je Ti cizí,
zežloutlo vše co podobá se,
uvadáš jako chryzantéma,
na rukou stopy vlastní mízy.
Lýkožrout sevřel letokruhy,
nehodlá se kůry vzdát,
spoutaný hryžeš sebe sám,
závislost bodá přes ostruhy,
dál budu po Tvém boku stát,
obrazu Tvému vtisknem rám
Budeme hledat barvy duhy
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Skvělý, prostě umíš... a kamarád má štěstí, že má kamaráda co mu dokáže tohle říct... Musím se vrátit ještě k tvým věcem co sem nestihl pročíst .-)
24.07.2014 14:31:22 | Madanik
....opravdové přátelství je velký dar,takové přátelství,které neucukne
před velkou krizí...Tvá báseň mě nenechala v klidu a přeji Tvému kamarádovi,
aby našel vůli vše změnit a neutopit se v tom zmaru,který závislost
způsobuje.Je jeho velké štěstí,že na to není sám,že je někdo ochoten
a schopen podat pomocnou ruku....jen to rozhodnutí o změně kursu za něj
nikdo neudělá,jen on sám.....Hodně štěstí a síly.....Ji.
23.07.2014 15:04:17 | jitoush
Nevím, Jirko, jak tohle, co jsi napsal, dostatečně ocenit, jak volit slova, aby vystihla tu velkou a hlubokou poklonu, kterou bych Ti za to chtěl složit. Mistrovské zpracování už beru u Tebe jako samozřejmost. Sám jsem si ale prošel něčím podobným, čím si prochází Tvůj přítel. Moc dobře znám ten ortel, který si tím člověk sám nad sebou vynese, ví o tom (byť to nechce druhým přiznat), chce tomu čelit, ale v jisté fázi už to skoro nejde, je to drogová závislost se vším všudy. Mně z toho pomohl můj současný přítel, který při mně stál stejně neohroženě, jako to odhodlání naznačuješ i Ty ve své básni, a prošel si se mnou taky svým peklem, nikdy mu za to nedokážu být dostatečně vděčný, co kvůli mně dokázal vydržet. Ale zároveň mi to vědomí jeho nezdolné víry ve mně (a moje láska, nechtěl jsem ho ztratit) dalo onu potřebnou sílu ten začarovaný kruh prolomit a dostat se z něj ven. Bez něj bych to nikdy nezvládl. Věřím, že pokud si adresát přečte tuto Tvou báseň, může to být dokonce onen zlomový impuls, který u něj nastartuje tu potřebnou vnitřní sílu. Bez pomoci druhého, bez motivace nepřijít o někoho blízkého, myslím člověk není už někdy schopen tu nezbytnou sílu v sobě aktivovat. Kéž by se to povedlo i Tvému příteli, moc bych to jemu i Tobě přál.
22.07.2014 12:19:31 | Amonasr
Znova a znova jsem v úžasu nad tím, jak Liter dokáže lidi otevřít, s jak velkou a odzbrojující důvěrou svěřují i takové detaily ze svého života, které jsou na první pohled nelichotivé.
Můj obdiv, Amonasře, že jsi se dokázal k závislosti otočit zády a můj obdiv Tvému příteli. Kéž Tvoje schopnost podělit se i o ty nejosobnější záležitosti vzchopí i v nás tu sílu odpoutat se - nebo být alespoň tím spolehlivým a pevným přítelem.
23.07.2014 06:37:19 | Pamína
Bomba!
22.07.2014 10:21:25 | Isabella Monvoisin