Po poledni ulehám

V kuchyni sedím nad šálkem,
čas spěšněji než spěšně plyne.

Nerad pohlížím z okna ven
v posledních týdnech.

Brzy budu o život plavat,
v podzimních splínech,
jako sáček čaje v porcelánu.

Jen já budu pověstným slonem.

Za rámečkem z plastu, okenním,
spatřil bych ze srdce raději,
paprsky, i kdyby byly poslední,
pomýšlel na zdánlivou naději,
na babí léto...

Leč nastalo zřetelné krácení dne,
misky vah hovoří ve prospěch noci,
podstatně dříve halí temnota oblohu,
její nadvládu vytím oznamují vlci.

Prázdniny jsou na sklonku,
to je vskutku nabíledni,
nebude nic platné v noci nespat,
bdít celou noc, nežli se rozední,
ležet toporně, naprosto nehnutě...

Léto je nezadržitelně na odchodu,
se sklopenou hlavou odejdu na kutě
nikoli se všemi slepicemi v zemi,
nýbrž pouhou hodinu po poledni!