Zaklínám prázdný pokoj ohněm
od hlavy k patě
labilní linie bezu
tklivou ukolébavkou nachu
...a lehkou duší
Krásné zaklínadlo. A ten obrázek? Jako bych se dívala přes střípek kouzelného křišťálku. Třpytí se proti slunci a rozkládá fasetkami obraz přítomného, do nekonečných paralel. V každé z těch částí se zrovna dívám já, pokaždé stejná a přece jiná, jako vše co mě obklopuje a do toho slova zaklínadla, která jsi jen tak zanechala na modré ploše, jejichž význam a zvukomalebnost se s každým dalším přečtením trošku změní. Zdravím čarodějko. :O)
26.08.2014 00:47:56 | Tichá meluzína
....Ty víš,co se sluší
na píšťalku zahrát
čaruješ
to má duše tuší........Ji.
25.08.2014 20:45:21 | jitoush
Tak koukám, že jsi za mě dneska vzala čarování :) A krásný obrázek
25.08.2014 20:09:02 | iluzionistka
bezová hůlka..pamatuješ?:-)
25.08.2014 20:19:59 | básněnka
Bezová hůlka?. Jak by řekl Felix Holzmann, asi u mě začíná taková ta nemoc ze skla :))
25.08.2014 20:21:47 | iluzionistka
Před bezem klekám
před básněnkou smekám
(jsem dneska říkanková
uvadlá do nachova
znova:-)
25.08.2014 19:32:01 | Pamína
Krásně lehounká a tajemná... zvlášť ten pokoj zakletý ohněm... z krbu :)
25.08.2014 18:53:33 | Hesiona-Essylt