Knoflíčky od košile vtlačené do hrudní kosti

kdysi jsem žila příběh

tepla vlitého do dřeva starých nádraží

příběh odřených iniciál zapomenutých jmen

opar mládí a tíha světla

bloudily vzduchem nad našimi hlavami

přelétavé jak luční motýli

a svět byl obrovský jak dětská dlaň

všechny chtěly odejít

a tak si nechaly od ostatních

pevněji utáhnout pouta

jedinou černobílou vzpomínku

jsem všeptala mezi trouchnivějící prkna

sladké tajemství hořkých rán

zítřky pokropené jedem neskutečna

a mezi nedopalky pohodila

naši budoucnost