Bezmocnost

Tupý dopad dřeva o dřevo.

***

Vtíravé skřípání rezavého zámku.

***

 

Povím vám příběh, jen tiše seďte, zavřete oči a poslouchejte.

 

Stalo se to dávno, v dobách dvouhlavých draků.

V dobách kulatých slov a nebe bez oblaků.

Kouzelný dům s kovanou branou tehdy spal

pustý a prázdný byl, pozornost moc nepoutal.

 

Každou noc,

Každičkou, povídám!

Zvláštní zvuk se linul z jeho oken

tak líbezný, prchlivý, jako nejtajnější sen.

Byl krysařovou flétnou pro ty, kteří chtěli slyšet

hudbu saténových stužek kolem květin z plyše.

 

Každičké ráno,

někdy před svítáním

tóny lákavé se rozpustily s tmou

zbyl jen tíživý pocit něčeho, co bylo

a už není.

 

Ta hebká vůně břitké lásky

s koncem z šeříkových květů

tak hluboce zakořenila v myslích těch,

kdož slyšeli tu větu.

Hřejivá touha po líbezné písni

během pár minut mění se v chtíč.

 

Než padnou zas první černé mraky

a měsíční mlha zavane kraj

poutavé tóny najdou své Štěstí

to leží

bez očí

bez srdce

na místě, kde těžko je ráj.

 

Oddaně čeká na krysařovu flétnu,

na hudbu saténových stužek

na lákavé tóny a vůni břitké lásky

 

a když konečně vítr přivane tu líbeznou píseň

 

 

Štěstí ji neslyší

 

***

Vtíravé skřípání rezavého zámku.

***

Tupý dopad dřeva o dřevo.