Ještěže mám ...

Podzim...

Nebe je podle očekávání popelavé...

Šarmantní Oldřich Nový,
jenž plátna biografů zdobil,
by polohlasně zajisté pravil:

„Dnes bude na obloze kouřmo“

Říkám si totéž za podvečera.

A tak jsem v padnoucím saku,
zamířil do víru páteční noci.

Vstoupil do prostor restaurantu,
vystoupal schody na kovový ochoz,
minul cedulku "kouření povoleno",
masivní stoly,reklamy od KOFOLY,
hle, nějaký muž, nějaká diva...

Jsem tím , kdo se dívá...
Zejména když se připozdívá...

Venku je kouřmo
a já sedím v kouři,
vášnivě dumlajících dívek.

Číšník ke sraženým dvěma stolům
přinesl vázu s vodou a RESERVÉ.

Tiše jsem u zábradlí seděl,
aniž bych to tušil,
jakkoli domýšlel, věděl,
postupně přicházely dívky,
ve vlasech inkoustové přelivy.

Kabelky na předloktí,
šestice figurín
z efektně nasvícených
vitrín.

K šampaňskému, poručily si olivy
a pár lahví ušlechtilého tramínu.

Způsobně usedl klín ke klínu.

Já tiše v přítmí...

Nejsem dnešní, ani frikulín.

Strojené úsměvy,
předstíraný zájem,
upřený pohled mezi nimi,
hodnotily sebe navzájem,
jaký kdo má make up.

Patetická gesta,
mimické svaly ve tváři,
podivné stahy,
byly tak blízko.

Šestice klínů v leginách
si vyměňovala vestoje dárky,
také mini cake
s ještě menšími svíčkami:

"Happy birthday to you!"

Zapěly falešně...

Sledoval jsem v utržcích,
tiskne se slečna ke slečně.

Ani jednu bych nechtěl mít doma,
voskové krásky ve svršcích.

Srovnal jsem si kapesník u saka
a s pohledem světáka
přes silné levé předloktí,
položil kožený plášť.


Na stole dívek ležela taška,
která je přiváděla do transu

M O H I T O

Ještěže mám nadhled,

ale hlavně

UPITO!