Obsesivní zneužití mysli
Obsesivní zneužití mysli
Anotace: http://www.youtube.com/watch?v=754F3M9q5RM
Co je hezké,
krásné
a co není?
Tohle určování
zdá se mi prostě lidské,
… subjektivní.
Rozeběhnu se a poběžím.
… Na vlnách.
Na vlnách tvé imaginace,
jako hlemýžď
nebo slimák po louce.
A až přijde večer,
dáš mi napít z klína tvých lží
a já budu jako vězeň.
… Vězeň,
který se dívá na svět skrze pár
… zrezivělých,
zohýbaných mříží…
Má možnost utéct,
ale rozhodne se,
že neuteče.
Zůstane s tebou
… a proto mu teď krev z očí teče
Znudění životem,
především po ránu…
Kupujeme si na nádraží
v automatech na kávu,
instantní,
za dvanáct korun,
lepší náladu…
(…) Protože až se ráno probudím,
tak vstanu do tvého života,
obrním se mečem,
štítem
a osedlám si spirituálního osla.
… Vstanu do tvých iluzí.
Iluzí o naději,
o nenávisti,
o lásce,
a o míru…
Vzpomínám si na tvůj slib,
který zněl,
že když tohle všechno přežiju,
tak mi ze soucitu daruješ květinu…
… Květinu
na můj hrob…
… Na moje ideály,
které zakopeme příští týden,
… při rozbřesku,
za vůní kávy.
Vzpomínám si na člověka,
kterému se zhroutil celý svět.
Napsal si na papír jedno přání,
něco mu pošeptal,
zapálil ho
a řekl
„čert tě vem“
Nikdy se nepřestal smát,
tancovat,
fetovat…
Dívat se na svět s otevřenýma očima,
chodit se vztyčenou hlavou
a radost okolo sebe rozdávat.
Život je občas jako kolotoč,
točí se stále dokola…
Motá se nám z něj hlava
a myslíme si,
že je pěkná potvora…
Možná,
že bychom ho měli brát více
s dětskou tváří,
užívat si tu jízdu.
Vždyť si vzpomeň,
jak dětem oči štěstím září…
Komentáře (58)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
život ten nám někdy dává...a co my dáváme jemu...je těžké nalézt jediné slovo pro člověka, kterému zemřelo dítě..a naopak..někteří z nás se z prebytku k smrti nudí..nalézt své jedinečné místo..a opravdu Být..úsměv.z
08.11.2014 16:46:02 | zdenka
miluju život a užívám ho do kousků svých řas... a když nejde o něj, jde o houby... a dětem září, minulý týden jsem měla čest potkat třináctiletou postiženou holku, její hnědý oči jsem si zamilovala při větě, noo čau,konečně jsi tady... a i u toho, když jako dárek k vánocům si přála zdraví pro babičku, co ji vychovává... oči se mi zamlžily a říkala jsem si, svět je ještě tam někde průzračnej...
08.11.2014 02:03:24 | zelená víla
Tak to je opravdu nádherné :-)) Musel to být úžasný zážitek :-)
08.11.2014 02:06:40 | Gabriela Green
nikdy na tohle setkání nezapomenu... :-)
08.11.2014 02:07:41 | zelená víla
To věřím, také bych nezapomněla :-)
08.11.2014 02:09:21 | Gabriela Green
jsou setkání nezapomenutelná...
08.11.2014 02:13:17 | zelená víla
To jistě... Na stranu druhou, jsou i setkání, které by bylo lepší zapomenout...
08.11.2014 02:22:12 | Gabriela Green
dneska jsem si z nákupu cestu prodloužila, na cestu plnou barevných stromů, a taky na cestu, kde jsme kdysi s kamarádem hledali houby, smáli se, váleli sudy... ještě dnes vidím tu jeho bezprostřednost, ještě dnes cítím tu jeho bezprostřednost, jak se smál a jak moc byl rád.. dnes je z něj velkej podnikatel, šťastnej jinak než tehdy, tehdy začínal, tehdy to byl kluk, kluk co mi dělal stesky, abych se bála, kluk co trhal kytky pro radost... budu si ho tak pamatovat napořád...
08.11.2014 02:29:13 | zelená víla
I to se občas stává, lidé se během života vydají na různé cesty... Rozcestníků je opravdu dost...
08.11.2014 02:31:42 | Gabriela Green
a i když dnes je to arogantní člověk, na tuhle jeho polohu nechci zapomenout...
08.11.2014 02:33:58 | zelená víla
Ani nezapomínej, uschovej si ji :)
08.11.2014 02:34:38 | Gabriela Green
jela jsem tím okolím a tou chvílí jako by to bylo včera... rozněžnilo mě to... jak jsme váleli sudy a blbli... jak jsme se vsázeli kdo vyleze na posed a on mi věřil, že po něm půjdu já / nikdy, výšek se bojím/ a chechtal se shora, potvoro... :-))) drželi jsme si palce u zkoušek... dnes se usmívám.. tomu klukovi, co ještě tenkrát uměl mít radost...
08.11.2014 02:38:56 | zelená víla
Je to smutné... Někteří lidé se prostě začnou hnát za kariérou, úspěchy, penězi, za tím movitý... A když se pak po několika letech poohlédnout zpět, tak někteří z nich zjistí, že za to movité vyměnili sami sebe a své štěstí...
08.11.2014 02:44:14 | Gabriela Green
není to smutný , jen šel svou vlastní cestou... a já mu držím palce... tahle radost s člověka možná neumí trvat věčně, potkáváme tisíce jiných, co okouzlí... :-) a nebo ano, můžeš mít rád někoho ... napořád, mám to štěstí... a tyhle vzpomínky jsou úžasný,,,
08.11.2014 02:51:36 | zelená víla
Vzpomínky jsou krásná věc... :)
08.11.2014 09:26:15 | Gabriela Green
Člověk, který více prožil, není ten, který žil déle, ale ten, který život více vnímal a ty to umíš,dík za toto dílo.
02.11.2014 11:27:55 | Danger
Mockrát Ti děkuji :-) Jsem ráda, že se Ti "dílo" líbilo a velmi děkuji za Tvůj komentář, opravdu si ho vážím :) :) Bohužel, někdy to "hlubší" vnímání života něco stojí... Vše má své PRO i PROTI :-))
02.11.2014 11:37:24 | Gabriela Green
gabrielo, tvé básně jsou ...tak obecně krásné :)padnou jako ulité.
31.10.2014 16:53:29 | maryshka
Moc Ti děkuji, velmi si vážím Tvých slov a jsem ráda, že se Ti "báseň" líbila :-))
31.10.2014 17:09:14 | Gabriela Green
Nemuzu zavrit oci,
Kdyz ctu tyhle radky....
osud si clovek nevybira,
az zavrem vsichni oci...
citim a vlastne vim,
o kom slova v radcich
jsou slozena.
ja popreji hodne stesti,
vzdyt v zivote ten dotycny
neni ztraceny :-)
krasne napsane ST:-)
28.10.2014 19:42:11 | Barčík
Abych pravdu řekla, to o kom to je, není zase až tak jednoznačné.. Není to vlastně o nikom konkrétním... :-)) Každopádně Ti moc děkuji barčíku :-)))
28.10.2014 20:29:18 | Gabriela Green
....mně je třeba po přímce či křivce vpřed....z kolotočování mně
je šoufl,to zapomenu i na to dítě v sobě....jinak,podařený kousek....Ji.
27.10.2014 20:47:03 | jitoush
já se rozeběhl...a zakopl...můžu na kolotoč?...
27.10.2014 20:41:55 | enigman
Jen nasedni... Ale nevím, jestli tam ještě budu sedět :-)
27.10.2014 20:55:09 | Gabriela Green
klidně si lehni...
27.10.2014 21:02:17 | enigman
Mohla bych to zkusit, ale nevím, jestli to bude vhodné, když ty budeš sedět...
27.10.2014 21:03:13 | Gabriela Green
tak si stoupnu...při hymně by stejně měli lidi stát...
27.10.2014 21:08:22 | enigman
a pravou rukou držet se za srdce... Vzhlížet a být pyšný na naši vlast...
27.10.2014 21:10:59 | Gabriela Green
vlajkááá vhzůru letíííí...
27.10.2014 21:12:07 | enigman
Pravda a čest vítězí...
27.10.2014 21:13:39 | Gabriela Green
pokud ji lež nepředběhne...
27.10.2014 21:20:16 | enigman
To se bohužel často stává...
27.10.2014 21:21:08 | Gabriela Green
Gabi, o Tvé sny se nenech připravit nikým.Jsou jen Tvé.
Je to pro život správné východisko. V očích dítěte, přesně jsi to pochopila.:-).Přeji ti mnoho štěstí.:-*
26.10.2014 19:34:52 | Malá mořská víla
Hm, velmi zajímavé myšlenky, má spád a moudré rozuzlení. Velmi mě zaujala a líbila se :o)
26.10.2014 19:34:04 | Akrij8
Vážím si Tvých slov, Jirko... :-)) Jsem velmi ráda, že se ti "báseň" líbila :-))
26.10.2014 19:36:42 | Gabriela Green
věděl jsem, že to zvládneš moc fajn, líbí se mi :)
26.10.2014 18:51:30 | Benátčan
Děkuji Ti, jsem ráda, že se ti to takhle líbí :-)
A především Ti děkuji za tvoji pomoc a užitečné rady... Původní verze by byla asi opravdu pro většinu čtenářů zmatená :-))
26.10.2014 18:54:10 | Gabriela Green
to nemáš vůbec zač, dělal jsem to rád. Omlouvám se, musím letět na fotbal. Dnes hrajeme a potřebujeme vyhrát, tak drž pěsti :))
26.10.2014 18:55:32 | Benátčan