Dva přátelé

Ráno bolí hlava, tělo
po noci moc probdělé,
nejsem tu sama,hladím si čelo,
mám tu starého přítele.

A znovu mi Alkohol
vkládá do úst slova.
Je to pěkný mizera,
zase mu neodolám.


Bez něj jsem tak osamělá,
nechci od něj odejít.

Najednou se stavil Rozum,
nový přítel prošel byt.

Rozpočítám si to po svém,
a kde můj prst zastaví,
tomu dnes dám asi košem.
Druhému se nastavím.

Čekám dlouho, a můj přítel,
ťuká na mě, u dveří.
Už ho tu mám, kdo to přišel?
Honem si to ověřím.