Lítaly vzduchem cáry těla
iluze sněhu
slepý světlo od kostela
otisky hmatu
slzný stopy
jak černý koně v bílý blůze
baletní sukně pro haluze
a malý drobný letky
komíny hřejou všechny introvertky
a něžný prádlo šňůrou vlaje
mráz zalez pod nehty holubům
a okna svítí pro partaje
prej ve mně zase něco taje...
taje tajou.. a mrazy pod nehty holubů, kéž se aspoň občas kajou..:-D
22.12.2014 15:34:07 | Frr
...ach,to jsou mi taje
ta malá tajemství
když na kouzlo
odskočíš od mumraje
zasníš se
za okny spatříš
pohádkový hrad
uslyšíš slavíka z ráje
a komín se extrovertně
rozkašle dýmem
na každej pád
na šňůře vlajou
pro změnu jinotaje.......Ji.
22.12.2014 15:06:42 | jitoush
Tvoje pleť taje
pod dotekem
zimního jinotaje
voní
mlékem
21.12.2014 23:14:55 | Pamína
měla jsem pocit něhy
střepy sněhu s rudou krví
a oči
co se umí dívat jinam
21.12.2014 23:16:04 | básněnka
..zjevil se mi před očima obraz a zůstal něžněprádelní pocit...takže dnes tipuji :-)
21.12.2014 22:40:44 | bogen
Jako obraz od Chagalla :-)
21.12.2014 22:20:01 | Amonasr
díky, spíš psaný z dojmu na film Křídla Vánoc...:-)
21.12.2014 22:20:47 | básněnka
Křídla Vánoc neznám, ale mně v hlavě opravdu začal naskakovat Chagall a ty jeho létající povozy vzduchem apod. Nejde o konkrétní obrazy, ale o tu atmosféru, pocit ;-) P.S. Mám Chagalla pro tu jeho zvláštní ulítlost rád :-)
21.12.2014 22:24:00 | Amonasr
Prý ve mně zase něco taje
možná jenom zbytky neexistujícího sněhu
a švadlenky lásky ti přišívají na košile
všechnu tu přebytečnou něhu
kterou přinesly spolu s diamanty a zbytky safíru
a ke košili sako přesně na míru
je noc a rty ti zase chutnají po víně
lampa se bojí vlastního stínu
a švadlenky lásky přišívají zbytky touhy na košile
je ráno
zašeptej do ticha
Odi et amo
21.12.2014 22:16:02 | Elisa K.
láska je nádhernej pocit...
jako když otiskneš vlasy do bílýho sněhu
a v uších slyšíš ozvy vlastního srdce:-)
21.12.2014 22:17:42 | básněnka