Jak se ty děti
za pouhých pár let
tak strašně změnily!
Kde jsou ty jejich krásné
zásady, naděje a sny?
Kam ztratila se
nadšená víra v dobro?
Pomalu plynou v šedi
naše dospělé dny...
Jak přežít další
z životních pohrom?
Tak třeba vzít pastelky a vybarvovat... :-)
26.01.2015 22:47:16 | A42
...dík za nápad...pozvu si sprejery s neonovými barvami, to je rychlejší...! :-)))
26.01.2015 22:57:17 | bogen
"Kde jsou ty jejich krásné zásady, naděje a sny? Kam ztratila se nadšená víra v dobro?" .. vše odešlo spolu se stoupající zodpovědností.. s pronikáním do reality dnešního světa a lidí.. ale to ty přece víš :) stejně tak, jako víš, že je jen na nás (a sem tam nějaký tý chemii) jak se k životu postavíme.. a já osobně, ho nehodlám přežít! ;) tak prožívej..
máš to po technické stránce pěkně zmáknuté.. chtěla bych ti tam něco najít a nemám co!! :( :))
PS: ten ježíš mě upřímně vyděsil! :))
25.01.2015 23:37:29 | Amelie M.
...na odkaz nemáš koukat,ale poslouchat! :-(...jinak dík za pochvalu,dle tvé rady si ji užívám, i když to asi nepřežiji... ;-)))
26.01.2015 19:07:33 | bogen
Uteklo to jako voda z dětí jsou dospěláci, kéž by byl život bez pohrom.
24.01.2015 22:02:00 | carodejka
zhmotnit zásady naděje a sny...
24.01.2015 11:43:00 | enigman
...Někdy mám,možná jako věčný idealista,pocit,že jsem si víru v dobro naplno
uvědomila až v dospělosti.....a všední život nemusí být šedivý,i když
je mnohdy prošpikován strastěmi a problémy.....stačí si vzít sem tam do
ruky barvy a tu šeď přemalovávat...zas a znova...i přes to všechno....Ji.
P.S.Přiznám se,že bych znovu nechtěla mít "svých 18 let",i když ničeho nelituji...
24.01.2015 08:33:27 | jitoush
Ale dospělost přece nemusí znamenat jen šeď a přežívání od jedné pohromy k druhé. Stále se dá snít, věřit v dobro, mít své ideály. Někomu se právě v dospělosti otevřou dveře, narostou křídla a může si začít plnit to, co si v „mládí“ vysnil. A potom jeho život může mít všechny barvy duhy. Sami jsme malíři vlastních životů a bylo by škoda nevyužít celou paletu.
23.01.2015 21:17:33 | AndreaM