Safírová

Silná chceš být jako skála

oči jak dva safíry

dobře víš, jak život bolí

jak se bloudí bez víry...

Vždy zas znovu ztěžka najdeš

důvody proč dál se rvát

úsměv zase vzaly slzy

má Tě rád – nemá Tě rád...?

Komu věřit, komu nikdy

kdo Ti přeje nehody

kdo chce chápat nadosmrti

srdce plné svobody?

To já chci říct, že to stačí

a rozprostřít mocný štít

skryj se, tam zlo nepronikne

nemůže Ti ublížit...

Že to nejde, není možné?

Málo toho lidé ví...

Nemám štít, jen mám Tě ráda

smutek léčí přátelství.

Já trápení nezabráním

ni věcem, co mrzí,

budu ale stát při Tobě

unesu Tvé slzy.

Slibuji, a doopravdy,

s tím horším si poradím.
Věřím Ti a Ty zas mně věř,

že nikdy Tě nezradím.