Na všechno nepotřebujeme slova,
někdy stačí i jeden pohled očí.
Někdy jednáme špatně a znova a znova,
a divíme se, že do temných sfér se naše sdílení stočí.
Někdy moc přemýšlíme nad Tím, co by mělo zůstat utajeno,
schováno v hloubce našich duší.
Chceme hned vědět i To, co může zůstat radši nevyřčeno,
neumíme vnímat to krásné, co je krásné byt jen tím, že ten druhý tuší.
Bráníme se sami sobě, nepoznaně vrháme se střemhlav do propasti,
bez domýšlení, kdo nás z ní za hodinu bude tahat.
Hrajeme vabank a divíme se, jednou ti a pak zas tamti
a naše hádanky ani oni nebudou chtít hádat.
I když křičíme ne, tak uvnitř nás mlčí jedno tiché důrazné Ano,
I když bráníme se, věnujeme pak jedny z našich nejhezčích úsměvů.
Skládáme básně, takové jaké jsme večer, nikdy nebudeme ráno
A proto nám pokaždé věnujete pár pohledů, proto jsme pro Vás jeden z největších objevů.