v pravítku

 

 

Viděl jsem z různých úhlů

tvé oči

snažily se lhát

o jedné zimní noci

cos nechala mě stát

pod oknem nakrmeným tmou

a prázdnou chvílí

lucernou

 

co dohořela …

stačila věta, jedna smělá anebo..

výkřík „ zůstaň stát, snad nevracej se“

nechci znát, nic z toho co se hlavou honí

tobě či jiným

klíč teď zlomím

 

v tom zámku pomyslných sťastných chvil

jó, bylo to fajn a mohlo dýt

to trvat a plýtvat smíchem to se mělo

a nebýt tenkých ledů

neshořelo

 

by nic a naše společná dál cesta

klikatila by se

směr budoucnout

 

...tak přestaň

 

už je pozdě a noc se hlásí

prodává pod cenou

 

no co asi ?

 

Temnotu duše, nesplněných přání

 

 

viděl jsem z úhlu

 

 

….

odmítání