jsou řeky
hluboké svými barvami
valí se a plynou
krajinami našeho času
aby ho zúrodnily
nebo zpustošily
..a někde daleko
za dálkami
které mě nikdy nespatří
chvějí se něžné nozdry
divokých hřebců
a mírné klisny hlídají
hravá hříbata..
nejjemnějším jazykem
vykresli krásu a čistotu
touhy
a vášně
obleč do chladivých pastelů
nebojuj
neutíkej
se svým stínem zkus splynout
na strunách temnoty
zní píseň světla
nejjasněji
♪ ♫ ♪ ♪ ♫ a jiná, taktéž akustická verze
Ten konec si přivlastním... :)
01.07.2016 15:52:48 | Philogyny1
já se k ní nějak dostala včera, tak mě dnešní nový komentář překvapil a potěšil :o)
díky
01.07.2016 20:34:32 | hanele m.
už na facebooku se mi líbila a tady se mi líbí znovu, hlavně ten konec :)
01.07.2015 21:47:47 | iluzionistka
No pěkná a ponaučeníhodná poezie, no. Ale teda tě 'skritizuju' alespoň za to, že i ta první verze písně je akustická a jako si to oprav, protože jako pleteš. :-)
01.07.2015 00:04:25 | Slav Milo
...tak tahle Tvá se mi túze líbí....ten konec ji takříkajíc korunuje... padl mi do oka stejně jako Frr.....Ji.
30.06.2015 17:59:23 | jitoush
.."na strunách temnoty zní píseň světla nejjasněji"-jak z Baudelaira ST :-D
30.06.2015 14:54:22 | Frr