Spravedlnost
Spravedlnost
Otevřela hlas a nezpívala,
zahalena zpola v sametu,
na naléhání mas jen pokývala,
nedýchala, byla v korzetu.
Kdo jí to tak zcuchal tmavé vlasy
dal jí vlastní jméno do vínku.
Přeložena v řeči byla cizí,
neporozuměna snad již ze zvyku
Na talár jí sedla holubice,
inkoustový dech jí smáčel peří
křížem krážem kříže prosebnice,
kterým nikdo víru neuvěří,
svoboda je voda od pramene,
ze dlaní ji dáváš k blízkým rtům,
křemenitě křesá, rozpomene
jiskru v levém oku darovanou psům.
Tvé stíny mají tváře bez výrazu,
odkrojeny byly přímo od těla,
zapomenout dá se bez příkazu,
ale vlastní pocit nikdy docela.
Odevzdaná chlebem do nevlastních úst,
slyšíš šumět slova mezi zuby,
tvrdá kůrka skrývá měkkost něžných múz,
kroky, které svádí květy do záhuby
nepošlapou křídla holubic
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
střída pozornosti holubicím politým inkoustem dechu krátkodechých /u/soudilů..ST :-D
22.07.2015 20:19:25 | Frr
Krásně jsi to shrnul, milý Jiří. Jednou větou jsi obsáhl vše s obrazností sobě vlastní. Děkuji :o)
25.07.2015 18:56:39 | Akrij8
....Krásná je,milý Jiří,Tvá báseň,i když z ní září něco,co uniká mezi prsty
a nejde to zachytit,člověk ví,přihlíží,ale není v jeho moci to uchopit,
možná potom a jinými než obvyklými cestami,tak nějak vnitřně.
Jsem ráda,že si sem zase něco vložil,protože vnímám ty hlubiny a
opravdovost.......tak ať se daří,básníku...Ji./úsměv/
22.07.2015 08:28:27 | jitoush
Krásný den, Jitřenko :o) Děkuji Ti, jsem rád, že Tě báseň oslovila. Je hůře uchopitelná, ale já mám nejraději, pokud si čtenář odnese, co je mu blízké. Je o spravedlnosti v mnoha směrech, o tom jak bývá skrytá i viditelná, žádána i zavrhována, jak je s ní možné kroutit a manipulovat, ale i o tom jaká je, když se prosadí a co přináší. Nezřídka však ji stanovuje někdo jiný. Často přemlouváme sami sebe, často oněmíme a nedokážeme ji vyslovit, ale potřeba po ní přetrvává v nás.Kéž by bývala vyřčena a vykonána v ryzím smyslu.
25.07.2015 19:08:16 | Akrij8