Toulal se
zhasínal lampy
psal upřímné soustrasti za mrtvé sny malých dětí
vždycky čekal až se vrátíš
sama
tam z venku
náruče tolik nebezpečnýho světa
který tě škrtil
kravatou dávno zemřelého otce
zavřelas okno před realitou
seděla na schodech
pošlapaných už tolikrát bez nároku na modřiny
na všechno bylo tak trochu pozdě
podzim kousal do krku
mlha lezla zpode dveří
měla odřená záda
v ulicích dupala tma
křičelo ticho
a ty
jsi místo ukolébavky
poprvé
poslouchala umíráček.
..je dobře,že to takto může ven.....že jsou cesty,jak z toho ven....
prostě to nejde obejít,ale musí se procházet skrze...jizva bude navždy,
ale zhojená...časem,setkáními s lidmi,novými zážitky,přátelstvím a láskou...
.....Ji.
08.08.2015 22:12:35 | jitoush