Poskládal prý dech do škatulky,
nikdo mu nevěřil život,
snad proto, že ho neznal,
vyprávěl o něm souměrnosti,
bláhovost hozená ve hře v kostky,
neuměl vyjádřit důvod,
namazal máslo na krajíc, čekal,
dokud se nerozpadl v kosti,
nedokázal žít
...o kostlivcích ve skříních něco vím....bohužel.....Ji.Ahoj Jiří,básníku.
18.09.2015 21:11:18 | jitoush
Krásný den, Jitřenko :o) kostlivce máme asi každý svého, jen je třeba naučit se s ním v tu pravou chvíli zamést a jít dál
22.09.2015 10:42:25 | Akrij8
Táhnul si s sebou svoji vlastní skříň. Krásně popsáno Jiříku. Každému z nás se může přihodit, že se na čas stane kostlivcem, z různých důvodů. Jde jen o to, najít odvahu vylézt ze své skříně. K jednoduchým věcem se někdy musíme složitě a těžce prokousávat. Krásné ráno. :O)
16.09.2015 06:48:09 | Tichá meluzína
Překrásné jitro, milá Meluzínko :o) Děkuji, jsem rád, že jsi vyčetla právě to podstatné a těší mě, že zaujala :o)
22.09.2015 10:39:18 | Akrij8
Umět ŽÍT, to největším uměleckým dílem každého z nás.:O
15.09.2015 23:39:26 | Malá mořská víla
Přesně tak. má milá vílo, život je třeba umět žít
22.09.2015 10:36:56 | Akrij8
A právě lidé na literu-kamarádi, mě toho tolik naučili.Moc děkuji za to,že tu můžu být s Vámi ♡♥♡.
22.09.2015 21:51:35 | Malá mořská víla