Neuvíznout
Neuvíznout
První světlo a to poslední
v Tvém oku
jeho niterný odlesk
dýchá mi na paty
zapomenut je
bílý den svatební.
Sype se z rukávu
na kousky rozdrcený stesk
sype se pod nohy
jak v létě sníh
snad už zítra
do hloubky černé země
těžký pluh zaorá jej
na polích.
Vím to zbylý čas
v jiném rytmu tiká
chce se mi v tichu spát
se světlem novým po kapsách
s milostnou básní pod polštářem
už nemluvit rukama uhladit
záhyby unavené tváře.
Na starou cestu nechám
zvolna sedat prach
osadím dobromyslí místa pustá
u stěny posbírám ležící hrách.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
teď jsi mě přivedla k myšlence jetli člověk může prožívat radost bez předchozího smutku,jestli stejně intenzivně,ne to nic básnička nádherná a pro mě i k zamyšlení,děkuji...
19.11.2015 13:07:35 | střelkyně1
.....Střeluš,díky za Tvé zamyšlení...vždy je to o úhlu pohledu....
a o přání.....za všech okolností najít východiska.....Ji./úsměv/
Prostě neuvíznout v mrtvém bodě...
19.11.2015 19:33:25 | jitoush
Smutek je společník, protiklad radosti
Bolení tam někde za hrudní kůstkou
hlásí se v nepravou chvíli a nenechá
když se noc přiblíží, člověka usnout...
18.11.2015 22:24:22 | čiči
Neuvíznout ve strachu je občas strašně těžký...
18.11.2015 21:46:42 | Elisa K.
...To máš pravdu,Eli....ovšem strach...ten s velkýma očima...je
učiněný paralyzér....musíme se snažit,aby na nás neotevřel tu svoji
tlamu plnou ostrých zubů, dokořán,takže by ten stisk byl zdrcující
a hodně bolavý...to bychom krváceli a nebyli ničeho schopni.....TO
ROZHODNĚ NE!!!!!!!!Dá se pro to udělat hodně.......JI./úsměv/.
Díky za nahlédnutí...
19.11.2015 19:26:02 | jitoush
ST, dotýká se
18.11.2015 21:40:26 | chatter
....jsem ráda,že se dotklo.....to je holt život......a vítám Tě v
"Modrých"vodách....ať se Ti dobře pluje......díky....Ji.
19.11.2015 19:20:49 | jitoush
Den svatební, teď ticho z ní a z něj jen v létě síh, co zbylo? Snad jen sníh...
18.11.2015 21:34:54 | básněnka