víš, jednou...
víš, jednou...
když už srdce uvěří
když řeka teče
a nic ji nezastaví
víš jednou
když z očí sejmeš
závoj peřejí
zrnko po zrnku
krůpěj po krůpěji
stanou se ti vším
a ničím
jak bláhové
chtít zadržet
co nelze spoutat
do slz
výhrůžek
příslibů
do falší
víš jednou
tak náhle
kdy zpěv ptačí
v tobě vše otevře
kdy nikdo a nic
už ti nejsou cizí
víš jednou
kdy staneš se
bzukotem včel
písní všech
a ničí
víš jednou
jednou a napořád
nespoutaným
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...jednou to uvidím z druhé strany......Ji./úsměv/...a dech můj
s dechem země......krásně si to napsala
07.01.2016 21:23:11 | jitoush
Písní všech a ničí... snažím se představit si, možná bych někdy přála si okusit být tím prvním, ale jsem spíše uzavřená a raději se držím stranou, takže bych si vybrala stát se písní ničí - nespoutanou, svobodnou, ale určitě v souzvuku s jinými písněmi, těch druhých :-)
07.01.2016 20:28:36 | Helen Zaurak
Být písní všech a ničí...to se nevylučuje, Helenko...v tom lze pocítit nespoutanost...je úžasné v sobě přijmout introverta a zároveň jeho ,,opak,,...dokážeš naslouchat písni jiných, zpívat s nimi a zároveň znáš právě tu ,,svou,,...jedinečnou melodii...a jak ten celek krásně zní...úsměv.z.
07.01.2016 21:45:41 | zdenka
Harmonické ozvěny z velkých hloubek - doznívající až do konejšivého nekonečného ticha... :-) ST
07.01.2016 19:49:15 | Amonasr