Po dlouhé době

Na přesný den už si nevzpomínám,
jen ten ranní klid a příjemný start všedních dnů.
Strávit několik minut před obrazovkou a pak jen práh překročit.

Nebyl žádný striktně daný denní rám,
věděli jsme, že noci patří i bez spánku snům.
Nechtěli jsme žádný den ani hodinu přeskočit.

Přesně však vím, kde bylo ono místo pláče,
byla tam s ním i důvěra, podpora a upřímnost,
když vyprávěli jsme si navzájem naši životní minulost.

Následovali dlouhé měsíce, kdy jsme se potkávali,
i během léta jsme zůstávali alespoň v kontaktu.

A pak přišel leden a náhodné setkání u zastávky,
kdy tvář mou opět hyzdili slzičky.

A roku 2010 listopad čtvrtý
posledním dnem setkání byl.

Navždy zůstanou vzpomínky
a studijní materiály.

Děkuji.