Anotace: .... kde lesy tajemné se zdají a skrze houští nahlédnout již nelze tam ztěží dojdeš ke svítání ...
Když samoten za svítání
své rány hojíš v ostružiní
a láska stále není k mání,
sám jsi mnohem víc než jiní,
pak vteřina, co láskou byla
zavede tě zpátky domů,
kde čeká tvoje něžná víla,
jež se trochu převtělila
do smíchu tvé ženy, synů,
neváhej ni na vteřinu
a vrať se k nim zpátky domů,
ať nezůstaneš v spárech stromů
nevěky se třepotat... to se přece nesmí stát!
16.04.2019 18:38:01 | Lili Starr
Když Vteřina, co láskou byla,
je víc, než můžeš chtít...
přichází tvá něžná víla
a nese ti všechen můj cit.
Mé dlaně zase do tvých vkládá,
ta Vrána, to jsem přece já,
obrys tvůj jsou moje rána,
pouť žitím znovu smysl má...
18.03.2018 00:44:55 | Jasmína zatoulaná z hvězd